Sdílejte:
Tento věk je dobou plynulého růstu všech orgánů, krevní oběh, plíce a ostatní vnitřní orgány se mění úměrně s rovnoměrným zvyšováním hmotnosti a výšky těla. Roste i celková odolnost organismu. Vzhledem k ne zcela vyvinuté kostře je třeba věnovat častou pozornost návyku dobrého držení těla. Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a představivost. Rysy osobnosti nejsou zdaleka ustáleny, děti charakterizuje impulsivnost.
Pro období mezi šestým a desátým rokem života jsou pro hráče zásadní dvě události:
(a) vstup na základní školu, mění se denní a pohybový režim
(b) období zpomalení růstu, jako příprava organismu na pubertu
Vzhledem k neustálému zvyšování provádění základních pohybových cvičení od konce předškolního věku a osvojování pohybových dovedností nejrůznějšího druhu označují mnozí autoři odborné literatury toto období jako nejpříznivější učební léta.
V mladším školním věku lze organismus zdravého dítěte považovat za relativně dokonalý a vyrovnaný systém. Úměrně funkčním možnostem a při odpovídající zátěží lze hráče považovat za zdatné jedince.
Nejsou zde větší rozdíly mezi chlapci a děvčaty, ale vývojové zvláštnosti nevytvářejí vhodné podmínky pro soustředěnější vytrvalostní a silový rozvoj. Pohyb působí dětem radost, není třeba je nutit. Soutěží rady a s vervou. Základem jejich konání je hra.
Z tohoto výše uvedeného konstatování o zdatnosti jedince nelze však vyvodit ako jako závěr skutečnost, že je možné kopírovat tréninkový proces dospělých. Jednostanné a neúměrné tréninkové zatížení vyvolá poměrně rychle negativní změny v organismu mladého jedince.
V mladším školním věku je na vysoké úrovni nervosvalová koordinace, která je však limitovaná psychicky. V období mezi sedmým a osmým rokem nedělá hráčům problém provedení pohybu bez zrakové kontroly.
V období me zi 7-10 rokem je nejintenzivnější rozvoj koordinačních schopností, čím rozumíme především techniku práce s míčem. V druhé polovině tohoto období se díky téměř zastavenému růstu hráči nejlépe učí novým dovednostem. Vše však musí být prováděnou dynamicky, protože jinak hrozí okamžitá ztráta koncentrace.
Důležité je upozornit na nerovnoměrnost vývoje jednotlivých jedinců, kterou je třeba respektovat. Biologicky věk se může od kalendářního lišit +- 2,7 roku což prakticky v extrémním případě znamená rozdíl mezi dvěma hráči téměř 5,5 roku!
V tréninku a soutěžení musí dominovat herní princip, to znamená víceméně příjemné zážitky. Porážky by neměly být důvodem stresujícího postoje trenéra ani rodičů. V tomto věku jsou děti přístupné přejímání názoru druhých, dospělí jsou pro ně autoritou - v tom také spočívá odpovědnost dospělých. Je třeba nezapomínat ani na hygienu, životosprávu a denní řád.
Zásady sportovní přípravy u kategorie 6-10 let:
(1) rychlé střídání různých aktivit
(2) upřednostňování dynamických činností před statickými
(3) omezení na minimum dlouhotrvajících aktivit
(4) respektovat motivační potřebu hráčů
(5) aktivovat tvořivé myšlení ve spojení s konkrétním pohybem
(6) využít napodobovací schopnost
Z hlediska metodicko-organizačních forem se u této věkové kategorie 6-10 let doporučuje následující poměr: 15-20% průpravná cvičení, 5-10% herní cvičení, 70-80% průpravné hry. {moscomment}
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.