Sdílejte:
Po toto období jsou typické četné nerovnoměrné biologické změny, které se odrážejí i v psychologickém vývoji. Z velké části sem spadá i pubertální věk. Po stránce rozumové se dále rozšiřuje obzor, zvětšuje se i okruh chápání, objevují se znaky logického i abstraktního myšlení, rozvíjí se paměť, hráč se vydrží delší dobu soustředit. Dochází k výraznému prohloubení citového života. V této době vznikají i pevnější struktury skupiny se svými vůdci a dalšími rolemi. Jedná se o etapu přechodu od dětství k dospělosti.
Pokračuje přirozený vzestup výkonnosti, zvětšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Tělesná výkonnost ještě nedosahuje maxima, ale přizpůsobovací schopnost je dobrá, a to dává hodně předpokladů pro trénink. Má se za to, že asi do 13 let se proces pohybového učení uskutečňuje tak rychle, jako nikdy později.
Proto je třeba pokračovat v rozvoji obratnosti a ve specializaci věnovat prvořadou pozornost technice. Nelze připustit zcela vyčerpávající zatížení. Naopak soustředěnější vytrvalostní trénink (hlavně metodami nepřerušovaného zatížení nevysoké intenzity a delšího trvání) odpovídá možnostem tohoto věkového období.
V předpubertálním období, přibližně mezi od 10 do 12 let, dosahuje vysokého stupně rozvoje pohybová koordinace, reakční doba téměř na úrovni dospělých hráčů.
Stejně významné je toto období pro rozvoj rychlostních schopností, především pak frekvence pohybu.
Mezi devátým a jedenáctým rokem lze dosáhnout poměrně značného přírustku svalové síly, převažovat by měl rozvoj dynamických a explozivně silových schopností.
Pro věk 12 až 14 let je charakteristický rychlý růst, zejména pak končetin a vývoj svalstva. Narůstá význam správné výživy a pitného režimu, který by měl odpovídat požadavkům zatěžování.
Nerovnoměrnost vývojových změn se vedle špatné pohybové koordinace projevuje u většiny hráčů především psychickou nevyrovnaností. Po odeznění těchto změn dochází k výraznému zlepšení nervosvalové koordinace. Rozvoj svalstava předurčuje k dalšímu rozvoji silových schopností a to včetně silové vytrvalosti.
Frekvence pohybů narůstá maximálně do věku 14-15 let, následně stagnuje a zpomaluje se. Zlepšuje se ohebnost a kloubní pohyblivost.
V tomto období se ukončuje orientace mládeže na sport, vytváří se vztah ke sportu jako ke hře, ale také jako povinnosti, chci-li něčeho dosáhnout. Je třeba upevňovat zájem o sport, ale současně dbát na to, aby se neutvrzoval postoj, že kromě sportu nic jiného neexistuje.
Přístup trenéra má být taktní, diskrétní. Zkušenost rovněž říká, že větší přestupky je vhodné řešit až po opadnutí vášní. Chybou je nevšímavost, přehlížení, vytýkání nedostatků na veřejnosti. Je třeba se vyhnout ironii a nevystupovat ani příliš autoritativně.
Při jednání s hráči je vhodné volit diferencovaný přístup, kde je třeba mimo jiné brát na zřetel rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem. Z hlediska metodicko-organizačních forem se u této věkové kategorie 10-14 let doporučuje následující poměr: 20-25% průpravná cvičení, 25-30% herní cvičení, % 50% průpravné hry.
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.