Po toto období jsou typické četné nerovnoměrné biologické změny, které se odrážejí i v psychologickém vývoji. Z velké části sem spadá i pubertální věk. Po stránce rozumové se dále rozšiřuje obzor, zvětšuje se i okruh chápání, objevují se znaky logického i abstraktního myšlení, rozvíjí se paměť, hráč se vydrží delší dobu soustředit.

Dochází k výraznému prohloubení citového života. V této době vznikají i pevnější struktury skupiny se svými vůdci a dalšími rolemi. Jedná se o etapu přechodu od dětství k dospělosti.

Pokračuje přirozený vzestup výkonnosti, zvětšují se rozdíly mezi chlapci a děvčaty. Tělesná výkonnost ještě nedosahuje maxima, ale přizpůsobovací schopnost je dobrá, a to dává hodně předpokladů pro trénink. Má se za to, že asi do 13 let se proces pohybového učení uskutečňuje tak rychle, jako nikdy později.

Proto je třeba pokračovat v rozvoji obratnosti a ve specializaci věnovat prvořadou pozornost technice. Nelze připustit zcela vyčerpávající zatížení. Naopak soustředěnější vytrvalostní trénink (hlavně metodami nepřerušovaného zatížení nevysoké intenzity a delšího trvání) odpovídá možnostem tohoto věkového období.

V předpubertálním období, přibližně mezi od 10 do 12 let, dosahuje vysokého stupně rozvoje pohybová koordinace, reakční doba téměř na úrovni dospělých hráčů.

Stejně významné je toto období pro rozvoj rychlostních schopností, především pak frekvence pohybu.

Mezi devátým a jedenáctým rokem lze dosáhnout poměrně značného přírustku svalové síly, převažovat by měl rozvoj dynamických a explozivně silových schopností.

Pro věk 12 až 14 let je charakteristický rychlý růst, zejména pak končetin a vývoj svalstva. Narůstá význam správné výživy a pitného režimu, který by měl odpovídat požadavkům zatěžování.

Nerovnoměrnost vývojových změn se vedle špatné pohybové koordinace projevuje u většiny hráčů především psychickou nevyrovnaností. Po odeznění těchto změn dochází k výraznému zlepšení nervosvalové koordinace. Rozvoj svalstava předurčuje k dalšímu rozvoji silových schopností a to včetně silové vytrvalosti.

Frekvence pohybů narůstá maximálně do věku 14-15 let, následně stagnuje a zpomaluje se. Zlepšuje se ohebnost a kloubní pohyblivost.

V tomto období se ukončuje orientace mládeže na sport, vytváří se vztah ke sportu jako ke hře, ale také jako povinnosti, chci-li něčeho dosáhnout. Je třeba upevňovat zájem o sport, ale současně dbát na to, aby se neutvrzoval postoj, že kromě sportu nic jiného neexistuje.

Přístup trenéra má být taktní, diskrétní. Zkušenost rovněž říká, že větší přestupky je vhodné řešit až po opadnutí vášní. Chybou je nevšímavost, přehlížení, vytýkání nedostatků na veřejnosti. Je třeba se vyhnout ironii a nevystupovat ani příliš autoritativně.

Při jednání s hráči je vhodné volit diferencovaný přístup, kde je třeba mimo jiné brát na zřetel rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem. Z hlediska metodicko-organizačních forem se u této věkové kategorie 10-14 let doporučuje následující poměr: 20-25% průpravná cvičení, 25-30% herní cvičení, % 50% průpravné hry.