Sdílejte:
O úrovni vytrvalostních schopností rozhoduje především výkonnost dýchacího a srdečně-cévního systému při přijímání a transportu kyslíku a energetických zdrojů do činných svalů. Dále metabolismus - látková výměna a uvolňování energie ve svalu, vytváření optimálních zásob energie a jejich mobilizace a využívání za přístupu kyslíku i při jeho nedostatku. Podstatnou roli hraje i hospodárnost všech orgánů, úroveň pohybové koordinace a stupeň rozvoje psychických předpokladů pro vytrvalostní charakter zatížení.Vytrvalostní schopnost, respektive vytrvalostí rozumíme schopnost provádět opakovaně pohybovou činnost submaximální, střední a mírné intenzity bez snížení její efektivity.
Je to souhrn předpokladů provádět požadoavné cvičení:
(a) určitou nižší intenzitou co nejdéle
(b) stanovenou dobu (vzdálenost) co nejvyšší intenzitou
Struktura vytrvalostních schopností podle:
(A) Počtu zapojených svalů:
(a) lokální vytrvalostní schopnost (1/3 svalové hmoty)
(b) globální vytrvalostní schopnost (více jak 1/3 svalové hmoty)
(B) Doby trvání: :
(a) rychlostní: 0-20 s (ATP – CP systém)
(b) krátkodobá: 20 s – 2 min (LA systém)
(c) střednědobá: 2 – 10 min (O2 systém)
(d1) dlouhodobá: 10 – 35 min (glykogen)
(d2) dlouhodobá: 35 – 90 min (glykogen + tuky)
(d3) dlouhodobá: 90 – 6 hod (tuky)
(d4) dlouhodobá: nad 6 hod (bílkoviny)
(C) Vnějšího projevu:
(a) statická vytrvalostní schopnost (výdrž ve shybu)
(b) dynamická vytrvalostní schopnost (sedy-lehy, běh)
(D) Podílu ostatních schopností:
(a) obecná vytrvalost (aerobní kapacita, aerobní výkon)
(b) speciální vytrvalost (herní, plavecká, běžecká, ...)
Biologický základ:
Z biologického hlediska jde při vytrvalostním výkonu o plynulé dodávání kyslíku a energetických zdrojů svalovým buňkám a současný odvod zplodin látkové výměny. To je dáno několika dalšími faktory, které lze ve většině případů ovlivnit, proto je vytrvalostní schopnost poměrně dobře trénovatelná.
(A) Dědičnost:
Poměr rychlých a pomalých svalových vláken
(B) Kardiopulmonární soustava:
Činnost kardiopulmonární soustavy je dobře ovlivnitelná tréninkem a jedná se především o ovlivnění:
(a) dýchacího systému: příjem kyslíku do organismu závisí na minutové ventilaci (dechový objem x dechová frekvence) a využití kyslíku ze vzduchu
(b) oběhového systému: příjem kyslíku do svalových buněk závisí na - minutovém objemu srdečním (srdeční objem x srdeční frekvence)
(c) cévním zásobení ve svalu (počtu kapilár obklopujícím svalové vlákno)
Energetické systémy:
(A) Kreatinfosfátový systém (ATP – CP) - zásoba na 2-20 kontrakcí
(B) Anaerobní glykolýza (LA – systém) - tvorba ATP a laktátu
(C) Aerobní glykolýza (O2 systém) - tvorba ATP, CO2 a H2O
Energetické zásoby:
(A) ATP (fosfagen – přímo ve svalových buňkách): 20 – 30 kJ
(B) Glykogen (svalstvo, játra): 6000 – 7500 kJ
(C) Tuky (podkoží): 200 000 kJ (200 MJ)
(D) Bílkoviny
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.