Rozvoj obecné vytrvalosti je založen na nekonečném cvičení běhu (pohybu) při nízké a střední intenzitě, s ohledem především na nácvik a rozvoj vytrvalosti dýchání. Obecná vytrvalost však nic neříká o běhu při vyšší intenzitě, to znamená o rychlé, jednostranné a vytrvalostní zátěži.
(A) Intervalové metody - metody rozvíjející aerobní výkon
Intervalový trénink spočívá v opakování běhu na určitou (krátkou) vzdálenost, kdy máme pevně stanovenou délku běhu a časovou délku přestávky. Takovéto běhy jsou většinou na krátké úseky. Počet opakování úseků se většinou pohybuje od 2 do 10. Přitom poměr mezi během a přestávkou by měl být buď 1:1 nebo 2:1.
(a1) Gerschlerova metoda Využívá činnost srdce v době kdy je zachováván velký systolický objem (120 - 180 tepů). Doba cvičení 90 s, interval aktivního odpočinku nejvýše 90 s do doby poklesu tepové frekvence pod 120-140 tepů/minutu. Cvičení ukončit jakmile tepová frekvence neklesá pod 140 tepů/minutu.
(b1) Saltin - Astrandova metoda (švédská) Využívá zvyšující se spotřeby kyslíku v následných intervalech. Doba cvičení 3 - 5 min maximální intenzita ), aktivní odpočinek 3 - 5 min. Cvičení ukončit jakmile nelze danou intenzitu vydržet.
(c1) Berghova metoda Obdoba metody předchozí se zkrácením intervalů zatížení a zotavení. Doba cvičení 10 - 15 s (maximální intenzita), pasivní odpočinek 10 - 15 s. Doba cvičení 30 minut.
(a2) krátkodobá intervalová metoda - trvání zatížení 15 s - 2 minuty.
(b2) středně dlouhá intervalová metoda - 2 - 8 minut
(c2) dlouhodobá intervalová metoda - 8 - 15 minut
Praktické příklady:
Intervalový běh – dlouhé úseky - 3x 2 km při poměru (běh : přestávce) – 2:1
Intervalový běh – krátké úseky – 10x 800 m při poměru 1:1
Intervalový běh – velmi krátké úseky – 15x 300 m při poměru 1:2
(B) Dlouhodobé metody (souvislé metody) - metody rozvíjející aerobní kapacitu
(a) Metoda souvislá
Nepřerušované zatížení nízké a střední intenzity.
(b) Metoda střídavá
Plánovitě je měněna rychlost běhu, čímž se organismus nuceně dostává do kyslíkového dluhu, který následně při lokomoci nižší intenzity odbouráván.
Praktický příklad (a):
Celková doba aktivity - běh 60 minut střídání
(1) 1000m za 4:20 ( TF 140)
(2) 500m za 1:40 (TF 180)
Praktický příklad (b):
Střídavý běh po dobu 30 minut se střídáním : 5-6 minut na 70 % (rychlý běh) + 1-2 minuty na 90 % (sprint)
Střídavý běh na 8 km : 500 m na 60 % + 300 m na 80 % + 100 m na 100 %
Střídavý běh na 12 km : 2 km na 70 % + 1 km na 80 %
(c) Fartleková metoda
Fartlek není založen na přesně stanovené vzdálenosti či času. Daný běžec řídí vše řídí dle vlastních pocitů. Velmi často se této metody používá, když se běhá v kopcovitém terénu, kde do kopců vybíháme s vysokou intenzitou a sbíháme volněji (dle vlastních pocitů, ale musíme být schopni udržet dané tempo!
(C) Metoda dlouhodobých intervalů (metoda na úrovni ANP)
Metoda zvyšující anaerobní práh. Zatížení 8 - 20 minut maximální intenzitou na hranici ANP. Aktivní odpočinek 6 - 15 minut.
(D) Pyramidová metoda
Další metodou je pyramidový trénink. Výhodou pyramidového tréninku je vysoká účinnost, ale výsledek není tak stabilní jako při střídavém či intenzivním běhu ! Jde o běh na různě dlouhé vzdálenosti při stejné intenzitě zatížení.
Praktické příklady:
Pyramidový běh – 4x (100 m, 150 m, 200 m, 150 m, 100 m)
Pyramidový běh – 3x (100 m, 300 m, 500 m, 300 m, 100 m)
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.