Sportovní vývoj dětí, respektive hráčů se celkem logicky v různých sportech odlišuje. Jinak probíhá ve fotbale, jinak třeba v hokeji nebo gymnastice. Přesto existují pro všechna sportovní odvětví určité obecně platné zásady, které nám umožňují rozdělit dlouhodobý sportovní proces nebo chcete-li vývoj sportovce na několik etap, s přesně vymezenými úkoly, zaměřením obsahu a dle toho uplatňovanými zásadami tréninku. V teorii sportovního tréninku se tyto etapy nazývají:

(A) etapa základního tréninku
(B) etapa specializovaného tréninku
(C) etapa vrcholového (maximálního) tréninku

(A) Etapa základního tréninku

Prvořadým úkolem je celkový harmonický rozvoj osobnosti, upevnění zdraví, podporování přirozeného tělesného a psychického vývoje. Výkon není hlavním záměrem, k němuž se soustřeďuje veškeré tréninkové úsilí, je to perspektivní cíl. Momentálně dosahovaný výkon nelze považovat za jediné kritérium správnosti tréninku, musíme posuzovat celkový stupeň rozvoje v mnohem širším záběru (držení těla, úroveň obratnosti, pohyblivosti, vytrvalosti atd.)

Vytvořit návyk na pravidelný trénink, vypěstovat a posilovat k němu trvale kladný vztah, tréninkovými nároky zvyšovat celkovou odolnost, rozvíjet kladné morální a volní vlastnosti. V souhrnu zatížení musí mít dostatečný podíl všestrannost, jen tak lze z hlediska potřeby rovnoměrného vývoje kompenzovat vliv specializace, tomu odpovídá velmi široký výběr tréninkových prostředků i střídání prostředí, kde se trénuje. Důraz se klade zvláště na obratnost.

Trénink by měl být co nejpestřejší, jinak se děti na trénink netěší, ztrácejí zájem. Ttrénink ve specializaci orientovat hlavně na osvojování techniky, jejich správné počáteční ovládnutí. Na první místo nestavíme vysoký výkon, který je výsledkem také kondiční, taktické a psychické připravenosti.

Osvojit si základní vědomosti o sportu, tj. především o pravidlech, výstroji a jejím udržování, hygieně a pokud je to třeba, jednoduché základy taktiky.

Tato etapa má v dlouhodobém sportovním vývoji mimořádnou důležitost, závisí totiž na ní možnosti tréninku v pozdějších letech. Chybí-li potřebný pohybový základ, perspektiva dalšího výkonnostního růstu se oslabuje. Zmíněná etapa by proto neměla být kratší než 2 - 3 roky, její zkrácení se rozhodně nevyplácí. Chce se zkrátka trpělivost a zase trpělivost.

(B) Etapa specializovaného tréninku

Výkon dosud zůstává jakoby v pozadí, klade se jako perspektivní cíl. Z toho plyne, že i soutěžení se nadále chápe jako prostředek zvyšování výkonnosti, úspěch v soutěži nemusí mít rozhodující význam. Pokračuje výraznější orientace na specializovaný trénink. Všestrannost z tréninku zcela nezmizí. Dále vzrůstá zatížení jak co do objemu, tak i v intenzitě - toto zvýšení připadá hlavně na speciální tréninkové prostředky.

Upevňuje se technika i ve složitějších a náročnějších podmínkách. Postupně se zvyšuje důraz na kondiční oblast (rychlostní, vytrvalostní, silové a další schopnosti). Ve větší míře se začíná věnovat pozornost taktické přípravě, jak vědomostem, tak i taktickému jednání. Posiluje se vztah ke sportu jako činnosti, která je s to přinášet uspokojení, avšak není již nezávaznou dětskou hrou, pozvolna by měl nastoupit odpovědnější postoj k tréninkovým povinnostem - má-li být sportování úspěšné, vyžaduje potřebné soustředění a plné úsilí.

Nezbytná je důsledná výchovná práce.

I v této etapě, která se časově týká části žákovského, ale hlavně dorosteneckého věku, platí do jisté míry některé zásady z etapy základního tréninku. Naváže-li specializovaný trénink na předchozí všeobecný základ, mělo by se to projevit zřejmým výkonnostním vzestupem.

Etapa trvá 2 - 4 roky. Jsou-li talent nebo možnost trénovat omezeny, pokračuje až do ukončení sportovní kariéry. V tomto případě má zvláštní význam uvědomit si, že i bez vrcholové výkonnosti má sport smysl a předčasný odchod je zbytečný. V opačné situaci - u talentovaných jedinců, kteří mají odpovídající motivaci a jsou ochotni podstoupit náročný trénink - se počítá s následnou přípravou, která odpovídá etapě vrcholového tréninku.

(C) Etapa vrcholového (maximálního) tréninku

Cílem je dosáhnout co nejvyšší výkonnosti.

Vysoký výkon vyžaduje trénovat v enormních dávkách, zatížení postupně dosahuje nejvyšších možných hranic v objemu i v intenzitě. Využívají se převážně speciální tréninkové prostředky, ani tady však všestrannost zcela nezmizí, plní důležitou zdravotní a kompenzační funkci. Kondice se rozvíjí nebo udržuje podle požadavků specializace.

Dosáhnout nejvyššího stupně technického mistrovství znamená vysoce stabilizovat příslušné dovednosti a pružně je uplatňovat v nejrůznějších variantách, podmínkách a situacích. Náročnou taktickou přípravou a rozšiřováním soutěžních zkušeností dosáhnout vysoké úrovně taktického mistrovství. Trénink v nejvyšší dosažitelné míře přizpůsobit individuálním zvláštnostem jednotlivých hráčů.

Etapa se v plném rozsahu týká jen těch sportovců, kteří v průběhu minulých let prokázali a rozvinuli patřičný talent.

Tato etapa završuje dlouhodobou sportovní činnost, znamená v nejširším smyslu trénink co do náročnosti takový, jako nikdy předtím. Týká se prakticky už dospělých a vybraných talentovaných jedinců, tedy věkového období, kdy tělesná a mentální vyspělost umožňuje stupňovat zatížení až do individuálně nejzazších hranic. V této souvislosti je třeba připomenout, že maxima trénovanosti se nedosahuje (až na výjimky) dříve než po 19-20. roce.

{moscomment}