Počet šestnácti hráčů do pole, rozdělených na dvě stejně početná mužstva (8:8), je poměrně obvyklým početem pro tréninkovvou jednotku. Pro tento počet hráčů vyšlo na stránkách www.trenink.com celá řada cvičení: Hra 8:8 s brankáři - bezpečné čtverce nebo Hra 8:8 na 6 malých branek ve 4 zónách.
Dnešní cvičení s názvem 8:8 na 3 trojúhelníky a průnikové přihrávky od trenéra Jiřího Formánka nepřímo navazuje na hru 8:8 na 2 doteky s trojúhelníkem uprostřed. V obou těchto hrát si hráči držící míč musí kombinací připravit takovou přihrávku, aby se mohli pokusit o finální průnikovou přihrávku.
Hru zařazujeme do průpravné nebo hlavní části tréninkové jednotky, zvládnou ji již hráči přípravek, pouze je třeba upravit velikost herního prostoru.
Cíl průpravné hry:
Cílem průpravné hry je naučit hráče týmu držícího míč připravit si takovou pozici, aby se mohli pokusit o přízemní průnikovou přihrávku skrz dvě strany jednoho ze tří trojúhelníků, která musí směřovat na spoluhráče mimo tyto trojúhelníky. Bránící hráči vytváří presinkové situace, pokouší se získat míč konstruktivním odebráním a zabránit průnikové přihrávce, po zisku míče se pokouší o průnikovou přihrávku jejich tým.
Popis průpravné hry:
- herním prostorem je polovina hrací plochy
- v prostoru jsou rozmístěny pravidelně 3 trojúhelníky
- strana trojúhelníku má 3-5 metrů
- hra je určena pro 16 hráčů do pole
- hráči jsou rozdělení na dva barevně odlišené týmy 8:8
- pohyb hráčů po celé hrací ploše není omezen
- hráči mají neoomezený počet doteků na celé hrací ploše
- tým hráčů majících míč v držení se snaží:
(a) udržet míč pod svou kontrolou
(b) dát za sebou nepřerušeně 15 přihrávek = 1 bod
(c) dát průnikovou přihrávku přes jeden z trojúhelníků = 1 bod
- průniková přihrávka musí:
(a) projít přes dvě strany trojúhelníku
(b) přihrávka musí být přízemní
(c) přihrávka musí být adresná, musí ji přijmout spoluhráč
- bránící tým se:
(a) vytvářením presinkových situací pokouší donutit tým s míčem vytvářet chyby
(b) následně se pokouší konstruktivně získat míč
(c) zabránit průnikové přihrávce přes trojúhelníky
- interval zatížení (IZ) a interval odpočinku (IO) je závislý na:
(a) věkové kategorii
(b) velikosti hrací plochy
(c) počtu hráčů v jednotlivých týmech
Varianty:
- hráčům můžeme omezit počet doteků (2,3)
- hráči mohou přihrávku přijmout uvnitř trojúhelníku
- lze měnit velikost hrací plochy:
(a) zvětšit na 2/3 nebo 3/5 hrací plochy (9:9-10:10)
(b) zmenšit na 2/5 hrací plochy (7:7)
- lze změnit velikost trojúhelníků:
(a) zmenšit na stranu 1-2 metry
(b) zvětšit na stranu 6-8 metrů
- přes středový trojúhelník nesmí chodit vysoké přihrávky
Pomůcky:
- 10x míč
- 9x zapichovací tyč (nebo velké kužely)
- rozlišovací trika (16x 2 barvy)
- 8x mety (kuželky)
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.