Schopnost hrotových hráčů přijmout míč čelem nebo zády k brance a zakončit akci střelbou na branku jsme rozvíjeli v cvičeních Samostatné zakončení po přijmutí dlouhé přihrávky nebo ve třetí části Zakončení po dlouhém přenesení hry, ve kterém se mimo jiné soustředíme na načasování náběhu a výběr místa v pokutovém území od útočících hráčů.
V cvičení Dlouhá přihrávka na útočníka a zakončení trénujeme okamžiky, které předchází zpracování dlouhé přihrávky hrotovým útočníkem, která přichází z hloubky pole a v cvičení dáváme možnost hráčům řešit cvičení variabilně a zakončit buď individuálně nebo přihrávkou na nabíhajícího podhrotového hráče.
Cíl průpravného cvičení:
Cílem cvičení je naučit hráče z hloubky pole zahrát dlouhou přihrávku vzduchem na hrotového útočníka, který je převážně otočen zády k brance soupeře. Hrotový útočník musí umět odhadnout prostor, kde může dlouhou přihrávku zpracovat, dále s míčem pracovat a útočnou akci zakončit individuálně nebo připravit šanci pro hráče nabíhajícího z podhrotového prostoru.
Organizace průpravného cvičení:
- herním prostorem je polovina hrací plocha
- na brankové čáře je postavena branka
- na úrovni značky pokutového kopu jsou postaveny dva průchozí branky
- branky jsou postaveny ze dvou zapichovacích tyčí
- velikost každé branky je 5 metrů
- střed obou branek je na úrovni boků malého vápna
- cvičení je určeno pro brankáře a čtyři hráči do pole (A-D):
(a) v pozici mezi brankami stojí útočník (D)
(b) v pozici podhrotového hráče je hráč (C)
(c) vlevo od středového kruhu stojí hráč (A)
(d) vpravo od středového kruhu je hráč (B)
- brankář (G) chytá v brance
- hráči (A) a (B) mají míč
Popis průpravného cvičení:
- cvičení zahajuje útočník (D)
- hráč (D) obíhá levou průchozí branku směrem od branky proti hráči s míčem
- rozehrávající hráč (A) dává dlouhou přihrávku vzduchem na koncového útočníka
- v tento okamžik se rozbíhá směrem k brance podhrotový hráč (C)
- útočník (D) míč zpracuje a navádí ho do prostoru mezi malé branky
- hrotový útočník (D) může útočnou řešit variantně:
(a) zakončuje akci individuálně navedením do pokutového území a střelbou
(b) přihrávkou na rozběhnutého podhrotového hráče a zakončením od hráče (C)
- po zakončení se hráči posouvají o pozici vpřed
- další akci zahajuje hráč (B)
Tipy na související články:
- Opakované sklepnutí míče od útočníka
- Zakončení akce středním útočníkem
- Zakončení po kombinaci a průnikové přihrávce
Varianty:
- cvičení je možné provádět pouze z jedné strany
- cvičení zahajuje brankář výhozem nebo výkopem
- dvojici branek ze zapichovacích tyčí je možné posunout do větší hloubky
- k hrotovému útočníkovi je možné zařadit bránícího hráče
- hráči si nemění pozice, ale vrací se na svou výchozí
- cvičení je určeno maximálně pro 8 hráčů
- všechny varianty cvičení jsou ve videoukázek na YouTube
Pomůcky:
- 1x branka
- 5x míč
- 4x zapichovací tyč
- rozlišovací trika
TIP REDAKCE
Rychlostní a akcelerační schopnosti představují v moderním fotbale klíčový výkonnostní faktor, který často rozhoduje o úspěchu jednotlivce i celého týmu. Systematické testování rychlostních parametrů umožňuje trenérům objektivně posoudit aktuální úroveň hráčů, sledovat jejich vývoj a cíleně upravovat celé tréninkové procesy nebo konkrétní rychlostní cvičení. V současné době existuje široké spektrum testů, od jednoduchých lineárních sprintů po komplexní multidimenzionální protokoly, které simulují specifické herní situace ve fotbale. 
Herní situace, do které je zapojena dvojice útočících a dvojice bránících hráčů se v utkání dost často opakuje, především v situacích kdy útočící tým jde rychlým protiútokem do otevřené obrany nebo dojde ke ztrátě míče při rozehrávce a následně dojde k zakončení z prostoru pokutového území. Herní situace 2:2 jsme popisovali v cvičeních 
Vitaminy hrají klíčovou roli ve výkonnosti a zdraví fotbalistů, a přesto jsou často opomíjenou součástí sportovní přípravy. Ať už jde o trénink, zápas nebo 
Silné svaly dnes nejsou v moderním fotbale konkurenční výhodou, ale samozřejmostí. Rozhoduje však to, zda jejich výkon unesou šlachy a vazy. Právě pojivové tkáně bývají nejslabším článkem pohybového řetězce – zejména u mladých hráčů v období rychlého růstu nebo u dospělých fotbalistů vystavených vysokému objemu sprintů, brzdění a změn směru. Zatímco sval reaguje na trénink během dní, šlacha se adaptuje v řádu týdnů až měsíců. Výživa proto nemá podporovat jen regeneraci svalových vláken, ale především syntézu a obnovu kolagenu. 
Fotbalisté po posledním hvizdu sahají po lahvi s vodou. Jenže tady dělají první chybu. Ve chvíli, kdy pocítí žízeň, jsou jejich buňky už hodinu za bodem obratu. Rehydratace po zápase není jednoduchý akt uhašení pocitu sucha v krku – je to biochemický proces obnovy vnitřního prostředí, který při špatném provedení selže, i když hráč vypije litr vody v rychlém sledu. Proč čistá voda nestačí? Co je to „dobrovolné odvodnění" a proč ji sportovní medicína považuje za tichého sabotéra výkonu? Jakou roli hrají elektrolyty, osmolalita nápoje a teplota tekutiny? A proč studie ukazují, že sklenice 
Masáže představují nedílnou součást regeneračního a přípravného procesu moderního fotbalisty. V kontextu náročného tréninkového i soutěžního zatížení hrají klíčovou roli nejen v prevenci 
Když hráč v 70. minutě začne „tahat nohy“, ztrácí jiskru v soubojích a po zápase ho chytají 
Snídaně fotbalisty není jen naplnění žaludku před odchodem do školy. Je to první taktické rozhodnutí dne, které ovlivní výkon na tréninku, soustředění v lavici i rychlost regenerace po náročném zápase. Zatímco přes noc tělo čerpá ze zásob glykogenu, správně sestavená snídaně tyto rezervy obnovuje a připravuje organismus na to, co ho čeká. Mladý fotbalista od přípravky po dorost potřebuje jiný typ snídaně v den, kdy ho čeká běžný školní den s odpoledním tréninkem, než před ranním výkopem či v regeneračním dni. 
Někdy je pro trenéra nejodpovědnější rozhodnutí naplánovaný trénink zrušit a dát hráčům volno. Přestože může vynechaný trénink na první pohled působit jako krok zpět, v praxi často platí opak. Kvalita, bezpečí a dlouhodobý rozvoj týmu mají přednost před mechanickým plněním tréninkového plánu. Schopnost rozpoznat okamžik, kdy se z tréninku stává kontraproduktivní aktivita, patří k nejdůležitějším kompetencím moderního a zkušeného kouče a zároveň boří mýtus, že „trénovat se musí za každou cenu“.